- na následující 3 dny (do vánoc) byl vyhlášen státní smutek. o dostatečnou dávku smutku se nám stará už televize - všichni z ranního vysílání na nově a čt1 jsou v černém (proboha proč ?!)... národovecký kýč bude běsnit 3 dny.

titulky z idnes.cz:
ONLINE: Začala poslední Havlova cesta, ostatky veze mercedes
Začal třídenní státní smutek. Vlajky vlají na půl žerdi, ruší se zábava
Kvůli Havlovi ztichnou obchody i fastfoody, Tesco vystaví kondolenční knihy
no comment... jen - chudák Havel a taky Dáša...

z Událostí Bohumila Doležala, Úterý 20. prosince:
ke způsobu, jakým se u nás manifestuje smutek nad skonem Václava Havla, zaznívají tu a tam kritické hlasy. Jiří Hanák napsal v Právu: „Mám totiž pocit, že přirozený zármutek a pocit nenahraditelné ztráty je překrýván a devalvován počínající hysterií, živenou médii a různými „zahajovači“ a „ukončovači“ z nějaké Havlovy absurdní hry.“ Jistě, takové věci se ve vypjatých chvílích stávají. Zároveň je legitimní na ně poukazovat. Je to jakýsi rub národní ušlápnutosti.
Jiný příklad: Ruské vedení se pokusilo reagovat na Havlovo úmrtí co nejvíc buransky. Povedlo se to znamenitě. Premiéroprezident Putin k tomu měl ovšem, jak by řekl profesor Křen, dostatečnou příčinu. Havel zabránil tomu, aby dostal letos v létě jakousi prestižní cenu (a učinil tak z dobrých důvodů). Jen nevím, jestli je dobré dávat teď v té souvislosti najevo národní dotčenost.
Konec konců je dobře, že se vedení Ruské federace vyjádřilo tak nanejvýš na půl huby. Vyjádřili se zato na Rusi jiní, a na těch by nám mělo záležet víc.